Unikátní projekt

 

FOTO

 

Přesto máte možnost v České republice navštívit jeden prales, kam není vstup mimo značené cesty zakázán, ale doporučen, kde člověk zatím aktivně působí a kde prožitková ekovýchova běží ve velkém. Jde o projekt Nového pralesa na ještědskému hřebenu (z čistě odborného hlediska by se slušelo tenhle „prales“ dát do uvozovek).

 

Nový prales je ve střední Evropě unikátní projekt, v jehož rámci občanské sdružení Čmelák - Společnost přátel přírody vykupuje pozemky na Ještědském hřebenu poblíž Liberce a provádí na nich postupnou přeměnu nepřirozených smrkových monokultur na původní smíšené lesy plné života, které budou postupně vráceny přírodě.

 

FOTO

 

Projekt Nový Prales je realizován na území evropsky významné lokality soustavy Natura 2000 – Vápenice – Basa. Hlavním předmětem ochrany tohoto území jsou dva prioritní druhy netopýrů – netopýr černý a netopýr velkouchý s dostatkem doupných stromů pro letní i zimní úkryt umožňující existenci stabilní populace. Kromě nich využívá několik zdejších jeskyní jako sociální nebo přezimovací místo i dalších 14 druhů netopýrů a vrápenců. Řada z těchto druhů potřebuje pro život listnaté lesy se starými stromy, které skýtají dostatek přirozených dutin pro úkryt a dostatečné potravní zdroje. Proto je i v navrhovaném managementu naturového území naplánován přechod lesního hospodaření k jednotlivě výběrnému, ponechávání dostatečného množství doupných stromů, postupná přeměna smrkových monokultur na buko-javorové porosty, rekonstrukce rozlámaných a rozvolněných smrkových mlazin na buko-javorové porosty a sázení zejména buku a javoru. Tato navržená opatření jsou přesně v souladu s cíli projektu Nový prales.

 

FOTO

První lesní pozemek na Ještědském hřebenu, na kterém jsme začali uskutečňovat záměr, byl ještě po druhé světové válce z větší části tvořen loukami. Na fotografiích, které zachycují Ještědský hřeben v první polovině minulého století, je až udivující, jak vysoko sahaly chalupy s políčky a loukami. Lesů bylo mnohem méně a krajina působila kultivovanějším dojmem. Po druhé světové válce ale většina místních rolníků přestala hospodařit a louky byly zpět zalesněny – bohužel ve více než 90 % smrkem.

 

FOTO Ještědský hřeben v první polovině minulého století

 

Před započetím projektu Nový prales rostly na většině plochy asi čtyřicet let staré smrky, které měly téměř do jednoho poškozené kmeny od loupání vysokou zvěří, byly napadené hnilobou, prolámané od sněhu a větru. Les byl hustý, neprostupný, na zemi byste kromě jehličí a mechu nic jiného nenašli. V podstatě smrková poušť. Tu a tam byl mezi smrky jeřáb či javor, méně už buk. Vtroušené listnáče byly starší, rostly většinou na místech vynošených kamenů z původních luk ještě před jejich osázením smrky.

Naše představa je relativně jednoduchá – chceme, aby zde jednou byl takový les, na němž nepůjde na první pohled poznat, že se jej kdysi v minulosti dotýkala lidská ruka – tedy prales. Je nám jasné, že se tohoto stavu osobně nedočkáme, můžeme však položit základy pro jeho vznik. Vypěstovat les není záležitost pro jednu lidskou generaci, což několikanásobně platí samozřejmě i pro prales. Přesto i my, kdo vysazujeme první stromky, se můžeme dožít stavu, kdy na tomto pozemku porostou skoro stoleté smrky, občas nějaký buk či javor a mezi nimi padesátileté jedle, buky, javory, jasany a další druhy stromů. A už po pěti letech je na tomto pozemku více přírody než na začátku projektu. Jak se to stalo?

 

FOTO

V prvních letech jsme začali s intenzivními zásahy, které zásadně změnily charakter lesa. Aby do stávajícího porostu měly šanci se dostat listnaté dřeviny a jedle, museli jsme ho nejprve prosvětlit vyřezáním části smrků. Nevytváříme žádné velké paseky, ale pouze menší plochy, tzv. kotlíky. K tomu jsme využili zejména ty smrky, které měly po zimě zlámané vrcholky a které byly nejvíce poškozeny hnilobou. Tím jsme vytvořili vhodné podmínky pro mladé stromky, které nebudou vyrůstat na holé ploše pod přímým slunečním úpalem, ale kterým právě okolostojící smrky poskytnou mnohem příjemnější polostín. V prvních letech jsme se rozhodli přírodě trochu pomoci výsadbou sazenic, které by se sem dostávaly jen velmi pomalu nebo by se sem nedostaly pravděpodobně nikdy (jedle, jilmy ani tisy se v dalekém okolí nevyskytují). Vysadili jsme více než 30 000 sazenic původních a ohrožených dřevin – především buky a jedličky, ale také kleny, mléče, jasany, jilmy, třešně ptáčnice a tisy, vše podle přirozené dřevinné skladby. Postupně ale ponecháme další dění jen na přírodě.

 

FOTO

 

Dnes má Nový prales 25 hektarů a je pravidelným cílem exkurzí i ekovýchovných programů. Ročně zde realizujeme okolo pěti EXKURZÍ pro laickou i odbornou veřejnost, přibližně deset AKCÍ PRO DOBROVOLNÍKY z řad mládeže a zaměstnanců firem v rámci teambuildingu a ve spojení s Novým pralesem je také část našich EKOVÝCHOVNÝCH PROGRAMŮ, ať už jednodenních nebo pobytových. Ročně tak Nový prales s naším výkladem shlédne několik stovek lidí. Naše akce pro veřejnost v Novém pralese jsou nedílně spjaty se zapojením do pomoci v projektu. Účastníci většiny akcí mají možnost vysadit si vlastní stromek, pomáhají s ochranou proti zvěři, s přípravou ploch pro výsadby.

 

FOTO

 

V programech exkurzí a ekovýchovných programů je tematika lesa a stromů doplněna dalšími souvislostmi – krajinnými a historickými. Ještědský hřeben je odvěkou jazykovou bariérou, místem odvěkého střetu živlu českého a německého. Původní osídlení sahalo až nahoru na hřeben, po odsunu německého obyvatelstva a kolektivizaci zemědělství byly ale původní louky zalesněny a pozůstatky dřívějšího života – domů, luk a zahrad, lomů na vápenec a starých cest – se dnes ukrývají zarostlé v lese. O zdejším životě v minulosti se toho mnoho dochovalo v dílech Karolíny Světlé, spisovatelky Podještědí.